Sníh zvolna padá ve svitu luny stříbrné,

v tom nočním čase. Ve hvozdu černém, zlém a uplakaném.

Vlci nahlas vyjí tesklivou píseň společnou, jen jeden z nich se skloněnou šíjí

prochází sám tou cestou nebezpečnou.

Zase se silný vítr zved, mrazivý jak led.

Vlčí smečko vpřed!

Sníh udusaný a rudé skvrny kontrast jsou.

Zima je stařena krutá a hlad je silnější než soucit s bílou šelmou.

  Vlci tiše běží, obrázek hrůzy zahalil stín. Les čarodějný zabránil vzpomínce

na smutný krvavý čin.

V korunách vítr zadul zas.

A ničivý mráz tu zpomaluje čas.