Bílá vlčice

Tempo: 100

I

Přihlížím, den už má po zápase, postávám,

prázdná tma po mně pase, odplouvám,

a láska má je pasé.

Někdo se dívá, někdo se otáčí,

čas neubývá, přesto nám nestačí.

Přivykám, dlouho to pobolívá,

přikládám, poleno dohořívá.

Naprázdno melou myšlenky v mojí hlavě,

chci býti celou a třeba lógrem v kávě.

II

Zapálím poslední první svíčku,

zabalím své city do balíčku,

odstraním tu tíhu na svém víčku.

Někdo jen zívá, někdo to potlačí,

čas neubývá, přesto nám nestačí.

Odsloužím polní mši za vše padlé,

naložím vzpomínky trochu zvadlé.

Výšivky vyrudlé hlodány zubem času,

váleček na nudle nabízí rychlou spásu.

REF:

A kolem dokolečka bezhlavé ovce pádí,

ať se k nim rychle přidá komu to se mnou vadí.

Jsem bílá vlčice která si vlka žádá,

nebudu krčit se, a neukážu záda.

Solo sloka+refrén

III

Vykasám sukýnku tam u řeky,

vzlétají ptáci a dáví skřeky.

Poklekám a hledím dlouhé věky.

Někdo si zpívá, někdo zas chytračí,

čas neubývá, přesto nám nestačí.

V náručí usne mi večer tichý,

odhodím i zbytky svojí pýchy.

Možná už bude pozdě, a nebo taky ne,

třeba zas jednou chytnu

jak saze v komíně.

Solo sloka + refrén

Poznámka:

Tento Slávkův text je opravdu mimořádný, skvělý, úchvatný. Nacpat tolik poezie do tří slok, to je opravdu kumšt.

Skvělá Jirkova hudba vše samozřejmě báječně dokresluje.

Není to kvalitně nahrané, ale myslím si, že pro ilustraci to stačí.

BÍLÁ VLČICE

Jíří Pospíchal a Terezka

zkouška doma - červen 2008

Skica: Terezka