Hudbu složila: Terezka

Text napsali: František Horka a Tereza Pilonová

Zaranžoval, zpěv zaznamenal a konečný mix vytvořil: Martin Otruba

Nazpívala: Terezka

Ve věži je bílá paní smutek jí zakrývá tvář

možná že ji někdo  zranil nebo jí chybí slunce zář

1

V temných lesích je pustý hrad, tajemstvi jej opřádá. V ta místa nikdo nechodí rád, smrtka tam hody pořádá.

Ve věži chodí bíla paní, smutek jí zakrývá tvář, možná že ji někdo  krutě zranil nebo jí chybí slunce zář.

R:

Bílá paní, bílá svíce, vášnivá jak pouštní lvice, nešťastnice, kajícnice, hříšnice

Moje duše ta je černá, málo mužům bývám věrná,

věrná, věrná

2

Ve věži se krásná žena skrývá a duši svou halí tmou.

Celou noc smutné písně zpívá, kdo přijde zlomit kletbu zlou?

Noc co noc hořké slzy roní, stékají po nádvoří. Dva muži se kdysi byli pro ni, však teď už se jí nikdo nedvoří.

R:

Bílá paní, zažla svíce, při čekání na šlechtice, nešťastnice, kajícnice, hříšnice.

Moje duše ta je černá, málo mužům bývám věrná,

věrná, věrná…

3

Před Bohem věrnost  přísahala, avšak přišel jiný pán, tomu klíč od ložnice dala, ptáte se s hrůzou co bylo dál.

Prokleta byla za svou lásku, za trest musí věčně žít. Kdo však z vás dá život v sázku, aby ji mohl zachránit?

R:

Bílá paní, bílá svíce, nosí klíče od ložnice, nešťastnice, kajícnice, hříšnice.

Má duše je černá jak noc, marně budu prosit pomoc,

pomoc, pomoc...

4

Do duše zabořil jsi drápy, kus srdce vyrval mi z těla. Teď se mám kvůli tobě trápit, tohle jsi lásko má chtěla?

Vím, že hříšnice  jsem bídná, pomoc mi žádná není.

Lituji svých činů, co mi zbývá, pokorně prosím o odpuštění.

R:

R: Bílá paní, bílá svíce, pohled plaché holubice, nešťastnice, kajícnice, hříšnice.

Moje duše ta je černá, nebyla jsem muži věrná, věrná, věrná…

<<<

>>>