Zpívám o lásce a zpívám o přátelství, kdo mě má rád, to starý bard se ptá.

Zpívám o zlatě a zpívám o bohatství, však pouze z almužny jsem živ, kdo mi ji dá?

Touha, a věčná vášeň, pouhá slova, co vedou báseň, oheň v srdci dokážu rozfoukat

všem, co uslyší mě hrát.

Zpívám o krásných snech, o rajských zahradách,

však moje vidiny hned rozptýlí se v prach.

Zpívám o věrnosti k manželce, ke králi, jak pírko ve větru však bloudí duše má.

Splní se zázraky, které jsme si přáli, však jen v té písni, co naivně zpívám.

Smutek, stesk a temná znamení, cítí bard, životem znavený. S ledem v srdci teď zpívám veselou

za kýtu masa, necelou.

Kdys slavný trubadúr, teď troska bez jména,

zbyla mi pouze tahle loutna bezcenná.