Rytíř dívku popadne a vystrčí ji surově z okna.

„Jsi má kořist a je mým právem naložit s tebou dle svého uvážení."

Dívce je však jedno jestli zemře, doma ji přeci vždy učili, že smrt je tisíckrát milosrdnější, nežli taková pohana. Je dcerou královou a rozhoduje se velmi rychle, každá jiná dívka by se snažila svůj život zachránit, ale ona má jasno.

Trhne prudce hlavou a jako krvelačná šelma se mu zakousne do ruky…

Rytíř sice neměl čas skrýt své překvapení, ale jelikož je silný a zkušený bojovník spínající se tělo krásné princezny udrží a prudce ji na sebe strhne zpět do místnosti.

Ocitli se tedy na dubové podlaze tváří tvář … V té chvíli měl zas jasno on,

je to ona a žádná jiná, ta o které vždy snil.

A pak, vzrušen událostmi posledních hodin a její blízkostí, se jí zmocní…

Dívka pochopila, že je silný protivník a přestala se bránit. On si to vysvětloval tím, že na ni zapůsobil svým osobitým šarmem, a že na té podlaze i u ní došlo ke vzplanutí. (Ona to však vnímala jinak a byla mu povolna jen proto, aby se dočkala své chvíle.) A tak se po aktu poněkud uvolnil.

V tomto nestřeženém okamžiku se mu náhle vytrhne z objetí a řítí se k oknu, on je ale rychlejší

a zabrání jí v tom.

Když ji položí zpět na lůžko, nechce již nic ponechat náhodě a tak si ji drží blízko sebe a má její vlasy omotané kolem zápěstí.

Dívka přemýšlí o pomstě.

On přemýšlí o tom, že si ji vezme.

foto: André Pilon