Legenda o Bílé Paní
Legenda o Bílé Paní
bp_08_skok
Tělo „mrtvé princezny“
je něžně přehozeno přes králova grošáka,
král pro slzy nevidí „Johančiny“ jemné
náznaky a princezna si pomyslí, že je to
možná tak lepší, je nutné divadlo sehrát
až dokonce. Tento smutný průvod opouští hrad bez náznaku odporu napadené posádky, Černý Rytíř již stačil dát rozkaz ke složení zbraní. Když se obě dívky ocitly bezpečně za branami nemohly tušit, že se schyluje ke skutečné tragédii…
foto: André Pilon
kapitola osmá
VIII
Skok
Jakmile se dívky opět vynořili na chodbě, přimotal se zmíněný strážník k princezně
a rozšafně ji plácl po zadečku, jaké však bylo jeho zděšení, když v jejích očích zpozoroval
hromy a blesky…
„Ooodpusťte má paní, ale vyměnily jste si šaty a já vás nepoznal.“
„Znamená to snad, že mou komornou může jen tak nějaký hej nebo počkej beztrestně osahávat!!!?“
„Odpusťte mu to má paní, já na něj předtím dělala oči, je v tom nevinně, zalíbil se mi na první pohled a nemohl tušit, že vaše šatstvo je tak potrhané, že nepohrdnete mojím čistčím oděvem.“
„Dobrá tedy, vše odpuštěno, ale vy se koukejte k mé Johance chovat jako anděl a slibte mi, že jí splníte vše co jí na očích uvidíte.“
„Aano zajisté a nezmiňujte se o tom mému pánovi snažně vás prosím.“
„Nic se nestalo, dávno jsem na to zapomněla, ale už musím, možná bude mít i k ránu pán své potřeby,“ usmála se princezna a potichu vklouzla do rytířovy komnaty.
Johanka opět zúročila svůj šarm a za necelou půlhodinku stála pod rytířovým oknem, princezna ji už netrpělivě očekávala. Obě se obezřetně rozhlédly po nádvoří, Johanka z perspektivy žabí
a princezna z perspektivy ptačí.
Rytíř se pohnul na lůžku a rozespale zavrněl.
Princezna dala Johance znamení, teď anebo nikdy.
„Ty vrahůůů..“
Výkřik rozřízl ticho
a jako ostrý nůž se zaryl Černému rytíři do mozku.
V okamžení stál na nohou a bleskurychle přiskočil k oknu.
„Je mrtvá, má paní je mrtvá a ty, ty jsi vrah!!!“
rozlícená služebná jej mlátila drobnými pěstičkami
a po tvářích jí tekly ohromné slzy.
Rytíř se vyklonil z okna a strnul..., v tratolišti krve leželo tělo jeho nočního hříchu,
ruce i nohy doširoka roztažené, dlouhé vlasy zčásti zakrývali něžný profil.
Brutálně odstrčil služebnou a v běhu si natahoval kamaše.
Schody bral po třech, do půl těla nahý a bos
se služebnou a stráží v závěsu vyběhl
na kočičí hlavy nádvoří.
V momentě, kdy se skláněl k dívčímu tělu
se hrad otřásl v základech,
vojsko dívčina otce dobylo
„nedobytný hrad“ a vniklo
v celé své parádě na nádvoří.
Na truchlení nebyl čas, bylo nutné se ozbrojit.
***