VIII

Skok

<<<

>>>

Jakmile se dívky opět vynořili na chodbě, přimotal se zmíněný strážník k princezně

a rozšafně ji plácl po zadečku, jaké však bylo jeho zděšení, když v jejích očích zpozoroval

hromy a blesky…

„Ooodpusťte má paní, ale vyměnily jste si šaty a já vás nepoznal.“

„Znamená to snad, že mou komornou může jen tak nějaký hej nebo počkej beztrestně osahávat!!!?“

„Odpusťte mu to má paní, já na něj předtím dělala oči, je v tom nevinně, zalíbil se mi na první pohled a nemohl tušit, že vaše šatstvo je tak potrhané, že nepohrdnete mojím čistčím oděvem.“

„Dobrá tedy, vše odpuštěno, ale vy se koukejte k mé Johance chovat jako anděl a slibte mi, že jí splníte vše co jí na očích uvidíte.“

„Aano zajisté a nezmiňujte se o tom mému pánovi snažně vás prosím.“

„Nic se nestalo, dávno jsem na to zapomněla, ale už musím, možná bude mít i k ránu pán své potřeby,“ usmála se princezna a potichu vklouzla do rytířovy komnaty.

Johanka opět zúročila svůj šarm a za necelou půlhodinku stála pod rytířovým oknem, princezna ji už netrpělivě očekávala. Obě se obezřetně rozhlédly po nádvoří, Johanka z perspektivy žabí

a princezna z perspektivy ptačí.

Rytíř se pohnul na lůžku a rozespale zavrněl.

Princezna dala Johance znamení, teď anebo nikdy.


„Ty vrahůůů..“


Výkřik rozřízl ticho

a jako ostrý nůž se zaryl Černému rytíři do mozku.

V okamžení stál na nohou a bleskurychle přiskočil k oknu.

„Je mrtvá, má paní je mrtvá a ty, ty jsi vrah!!!“

rozlícená služebná jej mlátila drobnými pěstičkami

a po tvářích jí tekly ohromné slzy.


Rytíř se vyklonil z okna a strnul...,  v tratolišti krve leželo tělo jeho nočního hříchu,

ruce i nohy doširoka roztažené, dlouhé vlasy zčásti zakrývali něžný profil.


Brutálně odstrčil služebnou a v běhu si natahoval kamaše.

Schody bral po třech, do půl těla nahý a bos

se služebnou a stráží v závěsu vyběhl

na kočičí hlavy nádvoří.

V momentě, kdy se skláněl k dívčímu tělu

se hrad otřásl v základech,

vojsko dívčina otce dobylo

„nedobytný hrad“  a vniklo

v celé své parádě na nádvoří.


Na truchlení nebyl čas, bylo nutné se ozbrojit.


***