KRÁLOVNA
kral_01_procitnuti
Ach ano, její krásné děti, úžasní synové, kteří jí byli vším.
Po smrti otce se okamžitě ujal velení vojsk pětadvacetiletý Jiří, vojska však nevedl ani dvacet dní a pak Andreas, pouze osmnáctileté mládě, ten skonal po měsíci, deseti dnech a dvou hodinách po Jiřím.
A ona to vše tušila, vždy se usilovně modlila, promlouvala s bohem, chtěla slyšet, že tentokráte se její předtucha nevyplní, ale bohužel ona vždy věděla dopředu co bude, to zkrátka nebyly předtuchy, ale fakta, holá strašná fakta.
A tak teď zůstala sama, volná, bez pout a závazků, ale trpkou příchuť měla tahle „svoboda”.
Bolestivě se probrala z neklidného spánku, byla mrazivá říjnová noc, zimomřivě vyklouzla z postele a přehodila přes sebe splývavý plášť z hnědé veverčí kožešiny, narychlo si obula vysoké jezdecké boty. Věrný afghánský chrt stočený u nohou postele se instinktivně protáhl a bez jediného královnina náznaku byl okamžitě připraven následovat svou paní.
Královna brala schody příkrého točitého schodiště po dvou, v kamenné věži bydlela od smrti manžela, velitel posádky to považoval za nutné opatření, všichni se o královnin život báli.
Běžela rychle a přesto neslyšně, jako by se na kamenných schodech vznášela,
rozrazila okované dveře a vyběhla na spojovací můstek, staré dřevo jen zapraštělo
a královna se vmžiku ocitla na hradbách.
Tušila, že jí stráž odpoví, že se nic zvláštního nestalo a ať jde klidně spát, ale chrt divně zakňučel, obloha byla zlověstná a ve vzduch se vznášela sotva znatelná vůně vydělané zvířecí kůže. Královna se rozechvěla.
„Je tu chladno má paní, běžte ještě noci ukrást trošku spánku, nikdo neví co nás zítra čeká.”
Královna to ale věděla.
dvě hodiny ráno
PRVÁ KAPITOLA
Královna spala neklidně. Tlačily jí snad noční můry? Kdo ví...
Já vím jen to, že královna patřila k těm lidem, kteří viděli o něco dále než-li většina nás ostatních.
Mnozí to chápali jako dar, ona; jako prokletí.
Často zřela pod víčky hrůzné obrazy, kterým by mnohý smrtelník nepřikládal vážný význam, nebo by je prostě nedokázal dešifrovat,
ona však věděla mnohem více nežli byla schopna unést.
Tehdy před třemi měsíci vyšla za rozbřesku na nádvoří a věděla, že za branami čeká schvácený posel a také věděla, že jí nese zprávu o smrti krále. Našeho milovaného panovníka a její jediné opravdové velké lásky, nepočítáme-li ovšem lásku k synům.
A špatné zprávy následovaly, do dvou měsíců od smrti manžela přišla o otce, bratra a obě své milované děti, byla to zlá doba, byl to zlý čas.
Procitnutí (1)
