KRÁLOVNA
kral-05_bitva_svedomi
Claire uchopila Cedrika za ruku,vstala z postele a vedla jej k dřevěnému klekadlu stojícímu proti oknu. Poklekli a sepjali obřadně ruce. Pak zašeptali krátkou modlitbičku, byla určená těm, které ztratili a těm, které měli zachránit.
Pojďte pane, čas kvapí, nikdo nás nesmí vidět spolu. Říkejte mi Cedriku prosím jen pro tuto chvíli. I já jsem pro vás jen Claire nebo Clara pro tuto chvíli.
Cedrik se podíval do Clařiných očí a věděl, že tato noc se mu navždy zareje do paměti a bude ho palčivě pronásledovat ve chvílích, kdy ONA nebude nablízku.
Vášnivě jí políbil na ústa a ona odpověděla s takovou žádostivostí, že v tu chvíli zapomněl kdo je a kde je jeho místo.
Vzápětí se však polekaně odtáhla, jako by si ještě nebyla docela jista, ... váhala.
Na svůj věk byl Cedrik velice bystrý a vnímavý k potřebám druhých, uměl se vcítit do cizích osudů. To co jí vzápětí řekl jí dodalo odvahy a rázem rozehnalo veškeré pochybnosti.
„Vím, že tu nesmí být žádný kněz, pro každou další osobu by toto tajemství představovalo ohrožení života.
A proto se já: Cedrik de BonVoyage táži vás: Claire de Luneová, berete si mne zde a na tomto místě pro tento okamžik, tuto vzácnou chvíli za svého právoplatného manžela, budete mě milovat a ctít, stát mi po boku dokud nás smrt nerozdělí?”
„Ano,” vyhrkla Claire a do slov se jí draly slzy když deklamovala: „Já Claire de Lune se táži se vás: Cedriku de Bon Voyage, přijímáte mě za svou právoplatnou manželku a budete mne..... Ano, ano!!” Vyhrkl tlumeným hlasem a strhl jí do svého náručí.
tři hodiny patnáct minut
PÁTÁ KAPITOLA
Hunt zavětřil a postavil se na všechny čtyři. Když ucítil Cedrikův pach v klidu se zas stočil k nohám postele. Cedrik se zlehka opřel do dveří a ony bez hlesu povolily s jistou dávkou zděšení
a zároveň i úlevy si uvědomil jak je královna neopatrná, když se nezamyká. Zřejmě opravdu viděla dál nežli jiní.
Pohlédl na ležící ženu
a potichu si přisedl do nohou postele. Spala mrtvolným spánkem vyčerpaných panovnic.
Něžně jí pohladil po dlouhých kaštanových vlasech. Hunt zavrněl a Claire se zrychlil dech. Cedrik jí políbil na tvář...otevřela oči a pohladila ho smutným znaveným úsměvem.
„Co se stalo příteli? zašeptala poněkud vystrašeně.”
„Nic má paní, jsem tu abych s vámi ochutnal zpěněné vody nepoznané řeky.”
„A jste si jist? Ano, nikdy v životě jsem si nebyl tak jist jako právě tady a teď.”
„Bitva svědomí je tedy vyhraná, teď budeme ještě muset porazit naše pravé nepřátele,” hlesla sotva slyšitelně královna.
Bitva svědomí (5)
