„Správné rozhodnutí Frederiku, hned jsem u vás!”

Spěšně si navlékla vysoké boty.

    „Cedriku, vy se snažte nepozorovaně dostat na hradby a na oko provádějte kontrolu stráží, při troše štěstí určitě někdo z chlapců zaspal,” zašeptala a letmo ho políbila na čelo.

    Stačil jí říci jen: „Zbohem lásko,” a pro jistotu se schoval za nevysokou truhlu.

    Štolba Frederik byl asi šedesátiletý statný muž s velmi špatným spaním a tak

se poslovi podařilo vzbudit dříve jeho nežli stráže, doba byla zlá a tak se každý bál sám otevřít bránu bez jasného příkazu vrchnosti.

    „Za branou čeká sama královna Claire, řekněte prosím své jméno a kdo vás posílá.”

    „ Jsem Pascal DuPres a vyslal mě můj pán Randolf z Bradského panství, vedlejší hrad napadla kohorta asi šedesáti Orků, můj pán chce svolat radu a váš hrad je na dobrém strategickém místě, je téměř ve středu mezi panstvím N, panstvím X, Y a naším hradem.”

    „Otevřete bránu,” řekla královna.

   „Co se to tu děje? Proč mě nikdo neinformoval, že je za branami posel?!!” vojensky přísným tónem vyštěkl Cedrik, počkejte s tou branou!

    „Promiňte pane, nemohl jsem vás nikde najít, tak jsem myslel...”

  „Příště nemyslete a nebuďte líný udělat pár kroků navíc, byl jsem právě

na pravidelné kontrole stráží!”

    „Cedriku prosím vás, nebuďte tak přísný, vždyť to ani nebyla jeho povinnost, měl byste se spíše ptát co dělali vaši muži!”

    „Řekl vám posel heslo?”

    „Jaké heslo?”

    „Probůh má paní, vy jste tak důvěřivá, vždyť víte, že všechna spřátelená panství mají svá hesla.”

    „Promiňte kapitáne, úplně jsem na tento příkaz zapomněla.”

„Kapitáne Cedriku, heslo zní: „šestý z devíti.”

    „Dobrá Pascale, vítáme vás na Rosbergu.”

Brána se se skřípotem otevřela a posel se konečně dostal na nádvoří. Frederik odvedl koně a královna následovala velitele s poslem do rytířského sálu.

    „Mohu se zúčastnit jednání kapitáne?”

    „Samozřejmě má paní, svolám posádku a pošlu pro vás, měla byste si ještě zkusit trochu odpočinout. Poradu svolám na půl osmou, což je za necelé dvě hodiny.”

    „Děkuji vám pane a promluvte strážím do duše, dnes zachraňoval svět podkoní, zítra to bude snad kuchařka?”

    „Ano paní, spolehněte se!”

Královna se samozřejmě zlobila jen na oko, snažila se aby nikomu ani ve snu nepřišlo na mysl co se mezi ní a Cedrikem před necelou čtvrthodinou ještě dálo.

Netušila však jak moc Cedrika znepokojila kontrola cimbuří, chlapec, který měl hlídat severní bránu totiž neusnul, někdo mu zasadil ránu nožem do srdce, když ho Cedrik našel byl už bohužel mrtev.

    „Donalde, vezměte prosím dva muže a pojďte se mnou!”