Cedrik se opřel zády o dveřní rám, podlomila se mu totiž kolena a zrychlený dech spolu s točící se hlavou by ho jistě jinak srazily k zemi.

Vrávoravě došel k lůžku a chvíli dumal, zdali to byl jen přízrak, či příliš živý sen. Jedna věc mu však byla jistá, nemůže nechat královnu bez dozoru, je tak zranitelná.

Lehl si na záda a s očima dokořán pozoroval strop, měl se chopit příležitosti

a pomoci jí s těžkým rozhodováním, měl to rozhodnout za ní a přebrat všechny důsledky tohoto činu na sebe?

Náhle měl neodbytně vtíravý pocit, že tuto situaci už zažil, nebo o ní slyšel:

královna je v nebezpečí, královna je v nebezpečí, královna je v nebezpečí hučelo mu v mozku. Až bude královna v nebezpečí a já nebudu nablízku a já... nebudu právě nablízku!............ DOPIS!!!!!

Ten tajemný otcův dopis, strašně se tehdy před dvěma měsíci smál, když mu ho tak obřadně a s vážnou tváří dával... Nikdy by si nepomyslel, že ho bude jednou muset otevřít. Proboha! To je ta chvíle, teď je čas otevřít pandořinu skříňku!

Rychle jako právě vystřelený šíp se vrhl na zem k dlouhé dubové truhle, odsunul ji a v podlaze našel pohmatu uvolněné dlouhé prkno za pár vteřin už při světle louče skládal semínka skládanky do konečné podoby.

.....a věz, že královna pozná ten pravý čas, tak nedopusť aby už bylo pozdě.

Máš moje plné požehnání, matka o tom neví, nechtěl jsem jí tajnou informací vystavovat zbytečnému nebezpečí, mohla by tím být ohrožena i Claire.

Nemusím ti zdůrazňovat, že dopis se nesmí dostat do nepovolaných rukou.

Bůh s tebou synku.

Tvůj milující otec

Podpis